Historie
Jde původně o plemeno americké, což už
ostatně napovídá samotné jméno kočky.
Toto plemeno bylo v průběhu let
importováno i do ostatních koutů světa a
získává si stále větší oblibu. Tyto
kočky byly poprvé spatřeny ve státě
Maine a od toho je částečně odvozeno
jméno plemene. Druhé slovo - "mývalí"
bylo kočce přiřazeno díky jejímu
chocholatému ocasu, nápadně
připomínajícího medvídka mývala. Dlouhý
a chundelatý ocas je pro tyto kočky
typický. Jedna legenda vypráví o Marii
Antoinettě, která právě tyto kočky
nesmírně milovala a aby mohly uniknout
před francouzskou revolucí, odeslala je
do Ameriky. Kočky se zde pak staly
předky současného plemene. V některých
amerických chovech byly mainské mývalí
kočky uznány už v roce 1967. Od 80. let
jsou akceptovány i v Evropě.
Charakter
Mají velice příjemnou a přátelskou
povahu. Jsou to hraví a rozkošní domácí
mazlíčci. S lidmi jsou schopny navázat
velmi pevný vztah. Mají rády děti.
Mainské mývalí kočky většinou bývají
velice umazlené. Jejich přítulnost je
pro ně typická. Samozřejmě, každá kočka
je svou povahou jedinečná, a tak se i
mezi nimi najdou takové, které dávají
přednost nikoliv chování v náručí
majitele, ale spíše uvelebení se v jeho
těsné blízkosti. Ráda se zapojí do všech
aktivit svého majitele. Je velmi hravá a
její hravost jí většinou vydrží po celý
život. Velice dobře se snáší s ostatními
kočkami, dokonce i se psy.
Typické rysy
Mainská mývalí kočka je mimořádně krásná
kočka. Je obzvláště velká a robustní, má
statné a svalnaté tělo se silnou
kostrou. Kocour může vážit až 13 kg a
měřit až 1 metr. Kastráti mohou
dosahovat i větší váhy - až 15 kg.
Kočičky bývají menší než kocouři a
jejich průměrná hmotnost je kolem 6 a 8
kg. Do plné velikosti dorůstají poměrně
dlouho, až mezi třetím a čtvrtým rokem
života. Velké kulaté tlapy dávají základ
středně dlouhým končetinám. Mezi
polštářky jim vyrůstají husté chomáčky
chlupů. Hlava je dlouhá se zřetelně
vystupujícím čenichem. Kožich s
polodlouhou srstí je hustší kolem krku
(způsobuje tak typický límcový efekt),
na nohou, na břiše, a na ocase. Ocas je
na kočičkách dominantní. Je stejně
dlouhý jako jejich tělo. Přestože má
polodlouhý kožich, nevyžaduje tolik
kartáčování. Jejich srst totiž není
náchylná k plstnatění. Je to však hustý
kožich, který kočku chrání během
dlouhých zimních měsíců. U tohoto
plemene je akceptovatelná skoro každá
barva a vzor. Oči mohou být oříškové,
zelené, měděné, modré, dokonce může mít
každé jinou barvu. Zvláštností u těchto
koček je jejich mňoukání. I když bychom
u koček této velikosti předpokládali
pořádný hlas, připomíná svým mňoukáním
spíše holoubčí vrkání.
Hlava
Hlava by měla být středně dlouhá i
široká s čtvercovým nosem a silnou
bradou. Lícní kosti vysoce nasazené.
Uši
Uši by měly být velké, vysoké a
vzpřímené, osazené chomáčky chlupů
vyrůstajících z vnitřní strany. Jsou
posazeny
přibližně o šířku ucha,
mají širokou základnu a na koncích jsou
zakončené štětinkami.
Tělo
Velké, silné a svalnaté s velkými oblými
tlapkami, s vyrůstajícími chomáčky
chlupů.
Široká hruď.
Dominantní, stejně dlouhý jako tělo,
široký v základu ke špičce se zužující.
Srst na ocase dlouhá a splývavá.
Kožich na ramenou je krátký, délka srsti
se postupně prodlužuje podél boků a zad.
Bříško je hodně zarostlé. Kožich je
jemný, ale hustý, přiléhavý k tělu.
Mainské mývalí kočky mívají tzv. "límec"
kolem krku (srst zde bývá většinou delší
a jinak zbarvená). Límec začíná u kořene
uší.
Mainská mývalí kočka je masivní,
robustní kočka. Je to jedno z
nejstarších amerických plemen. Patří
mezi přírodní, polodlouhosrsté plemeno.
Samičky jsou menší než samečkové. Pomalu
dospívají, plné velikosti dorůstají až
po třetím roce. |
